Česká kavárenská kultura

Kavárna je zděděná středoevropská instituce: mramorové stolky, ohýbané židle, noviny připnuté na dřevěných držácích, vysoké stropy a číšníci, kteří tě nechají na pokoji tak dlouho, jak chceš. Nejhonosnější sály se shlukují v centru Prahy, další jsou v Brně a Olomouci, a nepsané pravidlo zní, že jedna káva ti kupuje stůl na celé odpoledne. Vedle toho přežívá turek, hrubě mletá káva zalitá horkou vodou přímo v šálku, kde se čeká, až lógr klesne, dodnes standard ve vesnických hospodách a starších podnicích. Od desátých let dvacátého prvního století vyrostla výběrová pražírenská scéna na Vinohradech, v Karlíně, v Holešovicích a po celém Brně, pracující s filtrovanou kávou a jednodruhovkami.

To nejzajímavější

• Kavárenský sál - mramor, zrcadla, ohýbaný nábytek a noviny na dřevěných držácích.
• Turek - lógr zalitý přímo v šálku, dopíjený opatrně až k usazenině.
• Cukrářský pult - věneček, větrník a krémové řezy, které ke kávě patří.
• Pražírenská scéna - filtrovaná káva a jednodruhovky ve vnitřních čtvrtích.

Kdy jet

Kavárny otevírají od dopoledne a starší sály se plní během odpoledne, což je doba, kdy ten zvyk dává smysl: jde o sezení, ne o obrat. Výběrové podniky mají kratší otevírací dobu, mnohé zavírají brzy večer a některé celou neděli. Pozdní víkendová dopoledne ve vnitřních čtvrtích jsou nejrušnější hodinou týdne.

Dobré vědět

Slavné historické sály v centru si účtují za prostředí a káva v několika z nich je přinejlepším obyčejná. Turek je z podstaty zrnitý a nepříjemný, když ho dopiješ až na dno. Obsluha ve starosvětských kavárnách je pomalá a umí být příkrá, což stálí hosté považují za správné, ne za nezdvořilé. Výběrové kavárny jsou dobré, ale zavírají brzy a často neberou hotovost.

V okolí

Vinohrady, Karlín a Holešovice drží většinu pražských pražíren.