Pálava

Pálava je krátký hřbet bílého vápence stojící nad plochou, vinicemi pokrytou jihomoravskou rovinou, suchý, horký a nepodobný ničemu jinému u nás. Svahy nesou stepní trávníky s orchidejemi a kavylem, skalky jsou holý kámen a na hřebeni sedí dvoje zříceniny: Děvičky nad Pavlovem a Sirotčí hrádek nad Klentnicí. Hlavní cesta běží po celé délce hřebene mezi Mikulovem a Dolními Věstonicemi a stoupá postupně přes každý vrchol, s Novomlýnskými nádržemi lesknoucími se dole na jedné straně a srázy padajícími na druhé. Je to chráněná biosférická rezervace, takže držet se značených cest tu není formalita.

Co doopravdy uvidíš

• Hřebenovka - hřebenová trasa přes vrcholy mezi Mikulovem a Dolními Věstonicemi, asi patnáct kilometrů od konce ke konci.
• Děvičky - větší zřícenina na hřebeni nad Pavlovem, s nádržemi rozprostřenými pod ní.
• Stepní trávníky - suchá vápencová louka s orchidejemi a kavylem, nejlepší v pozdním jaru.
• Svatý kopeček - osamělý kuželovitý vrch na okraji Mikulova, s kaplovou cestou po holém boku.

Kdy jet

Duben až začátek června kvůli orchidejím a zelené trávě, nebo září a říjen kvůli vinobraní a měkčímu světlu. Červenec a srpen jsou na holém hřebeni opravdu horké, bez stínu a bez vody na hřebeni. V létě vyraž brzy a vezmi si víc vody, než ti přijde nutné. O víkendech jsou u Děviček davy.

Upřímná očekávání

Podél hřebene není žádný stín ani zdroj vody a lidé horko podceňují. Skála je kluzký vápenec vyleštěný botami a sestupy jsou strmější, než mapa napovídá. Zříceniny jsou spíš zbytky než budovy. Nádrže dole jsou moderní vodohospodářské dílo a břeh zblízka pěkný není.

V okolí

Mikulov sedí na jižním konci a lednicko-valtický areál je kousek autem na západ.