Muchovo muzeum

Alfons Mucha se v Paříži proslavil přes noc 1. ledna 1895, kdy se v ulicích objevil plakát, který ve spěchu o Vánocích navrhl pro Gismondu Sarah Bernhardtové; vysoký úzký formát, světlá paleta a svatozář za hlavou se do několika měsíců kopírovaly a slohu se říkalo le style Mucha dřív, než se mu začalo říkat secese. Muzeum drží pařížské desetiletí: divadelní plakáty, dekorativní panelové soubory ročních dob a květin, reklamní práci pro sušenky a cigaretové papírky, návrhy šperků pro Fouqueta a kresby. Zdůrazňuje také to, na čem trval Mucha sám - že komerční práci považoval za prostředek a Slovanskou epopej, dvacet historických pláten, kterým věnoval osmnáct let, za své opravdové dílo; je o tom film. Muzeum je soukromé a oddělené od fondů Národní galerie.

Historie

Švýcarský podnikatel Sebastian Pawlowski koupil a obnovil Kaunický palác s podmínkou pražských úřadů, že bude sloužit kulturnímu účelu, a oslovil Geraldine Muchovou s nápadem galerie Muchova díla. Muzeum bylo otevřeno roku 1998 jako společný podnik Pawlowského a Nadace Mucha a vystavovalo díla ze sbírky Mucha Trust. Nadace později hledala větší prostory, protože staré byly přeplněné, a do května 2024 ukončila s muzeem spolupráci; to dnes uchovává největší část sbírky Muchových děl Ivana Lendla.

Zdroj: anglická Wikipedie, „Mucha Museum (Kounice Palace)“

Co tu najdeš

• Plakát Gismonda - návrh z roku 1895, který sloh přes noc odstartoval.
• Dekorativní panelové soubory - roční doby, květiny a umění, v sériích.
• Komerční práce - reklama, návrhy šperků a obaly.
• Film o Slovanské epopeji - projekt, který Mucha považoval za své opravdové dílo.

Kdy jet

Celoročně. Dvě hodiny.

Praktické poznámky

Je to malé soukromé muzeum na hodinu dvě a s cenami centra Prahy. Sama Slovanská epopej tu není. Fotografování je omezené. Uprostřed dne se plní.

V okolí

Obecní dům a Václavské náměstí jsou kousek pěšky.