České sklo a křišťál

Severočeské kopce měly všechno, co sklo potřebuje: křemenný písek, potaš z bukového popela a nekonečné palivové dříví, a průmysl, který tam vyrostl, utvářel celý kraj. Nový Bor a Kamenický Šenov se staly středisky broušení, rytí a barevného přejímání a obě mají dlouho zavedené sklářské školy, jejichž studenti dodnes plní místní dílny. Jablonec nad Nisou šel jinou cestou, k lisovaným perlím, knoflíkům a bižuterii, a má na to muzeum skla a bižuterie. Harrachov v Krkonoších má sklárnu s vlastním muzeem. Na několika místech se dá stát u předváděcí pece a sledovat kus od nabrání a vyfouknutí až po broušení.

Co doopravdy uvidíš

• Sklářské muzeum v Novém Boru - ryté poháry, barevné přejímky a lustrařina napříč čtyřmi staletími.
• Předváděcí pec - foukání, nabírání a tvarování sledované z pár metrů.
• Jablonecké perle a bižuterie - lisované sklo, knoflíky a ozdoby v muzeu, které na nich stojí.
• Foukané ozdoby - vánoční ozdoby z perlí a drátku dodnes ručně vyráběné v Poniklé.

Kdy jet

Celoročně, i když prohlídky provozů jedou ve všední dny, kdy jsou pece horké, a často je potřeba je pár dní předem rezervovat. Podzim a zima sedí k dni mezi pecemi lépe než srpnové vedro. Dílny s vánočními ozdobami mají nejvíc práce od podzimu a sklářské sympozium rozehřívá v Novém Boru každých pár let další pece.

Upřímná očekávání

Velká část křišťálu prodávaného v centru Prahy je lisovaná strojem nebo z dovozu a s tvrdou přirážkou; označení není chráněné, takže se českým sklem může nazvat cokoli. Skutečný ručně broušený olovnatý křišťál je těžký a stojí podle toho. Prohlídky továren jedou jen v pracovní dny a bývají v češtině. Samotná sklářská města jsou obyčejná průmyslová místa, kde jinak není čím naplnit den.

V okolí

Lužické hory a pískovcová krajina severních Čech.